Tovačov 2013

Je polovička března a konečně vyrážíme letos poprvé k vodě. Nevím k čemu bych přirovnal to, když rybář čeká celou zimu a vyhlíží za oknem první oteplení, aby  si poprvé v roce mohl osahat své náčiníčko. Snad jen k čekání na sex, ale u toho, narozdíl od rybařiny, moc dlouho nevydržím. :-D

Protože je zima letos obzvlášt´ dlouhá a my máme chuť se sejít u vody, naše volba padá na pohodlný výlet s karavanem. Navíc už nejsme nejmladší, takže frajeření s přístřeškem zamítáme. Vyrážíme na Tovačov na víkend a doufáme v kontakt z rybou.

Je první večer, sedíme v karavanu, mastíme karty a v tom přichází píp. Automaticky vybíháme a už jsme chtěli skákat do lodi, když zjistíme, že podběrák je ještě zbalen. Rychle napravujeme chybičku a odrážíme loď od břehu. Otáčíme pákou elektromotoru, ale ten je bez odezvy. Nacházíme se několik metrů od břehu a Ludva mně připomíná mou lenost: „Kde jsou pádla?!!“ Voláme na Majora, ať nehledá kameru, vždyť máme záběr a jsme na vodě bez pádel! Po tom, co se mu podařilo najít klíčky od vozu, bere pádla a háže je po nás. Konečně se Ludva opírá do pádel a my se za podivného praskavého zvuku vydáváme za úlovkem. Rychle rožínám čelovku a zjištuji, že ne náhodou mám nohy jako kus ledu. Hladina byla jako sklo. Rychle vydávám svým plavčíkům rozkazy: „Zpětný chod!“ Naštěstí jsme se nestali Titanikem, a to beru jako největší úspěch tohoto večera.

V dalších dnech dáváme na montáže různě nadipované nástrahy a vyvážíme do nejrůznějších hloubek. K nástrahám házíme maximálně hrst metodmixu. Používáme háček velikosti 10-12, ale jediným úspěchem nám bylo několik cejnů na kukuřičku.

                                        Radar