Zemplínsky kapor 2015
Je za námi další ročník našeho milovaného závodu a jak říká Major: “Udělej si poznámky, dokud si to pamatuješ. Víš, že jsi úplně blbý a příští rok zase budeš vědět prd." Takže píšu pár slov k tomuto nádhernému závodu, už jen kvůli sobě, abych si mohl před příštím závodem připomenout, co bylo špatně a naopak kterou cestou jít.
Když se blížil tento pro nás již čtvrtý ročník Zemplínského kapora a mně volal Ludva, co nachystáme ssebou na závod a jakou strategii zvolíme, trochu smutně jsem mu řekl, že absolutně nemám tušení. Dostal jsem hned pucunk, že ode mně očekával nadšení a nápady. Naštěstí se toho chopil sám a přes různé kontakty na Slovensku začal zjišťovat dostupné informace. Tady patří poděkování klukům ze Zemplína Peterovi a Jankovi, díky nimž jsme získali cenné informace a rady. Ďakujeme, kamaráti.
Přeskočím stále stejné vyprávění o balení, těžké cestě přes Slovensko (braťja, ku..a, už s těma dálnicema něco dělejte!), přeskočím i bujarý seznamovací večírek a jako vždy perfektní organizaci závodu a pustím se hned do popisu našeho vylosovaného stanoviště, na tomto ročníku na návětrné straně jezera, sektor Lúčky. Již v minulosti se ukázalo, kdo na téhle straně není připraven na vítr, se zlou se může potázat. Náš Major ovšem vezl s sebou pomůcky od výsadkářů, polní lopatku a krumpáč, a tak hned po příjezdu jsem zavzpomínal na vojnu, a ikdyž můj syn nechápavě koukal, proč zakopáváme naše přístřešky, přidal ruku k dílu a brzo se naše tábořiště proměnilo ve vojenskou radarovou základnu. Musím podotknout, že slovo „radarovou“ nepoužívám proto, že bych si chtěl místo pojmenovávat po sobě. Důvodem byla skutečnost, že mezi našimi bivaky se tyčila kovová konstrukce na budoucí altánek, připomínající anténu, ale zatím nebylo kvůli větru možné přes ni natáhnout plachtu. Tím jsme ukončili přípravy na souši a pomalu jsme přecházeli na přípravy na vodě.
Tam se ale dopouštíme osudových chyb a zakrmujeme dvě místa, přibližně tak po 30 kg boilí. Snažíme se boilí dostat do vody co nejdříve. Věřím, že rychlé stáhnutí kapra může být důležitým momentem. Jako každý minulý ročník chceme ráno bojovat o první bodovanou rybu, a tak zakrmujeme poctivě na odhoz i partiklem. Tady se musím trochu pochlubit, tato taktika se nám již v minulosti osvědčila a náš tým drží rekord v nejrychleji chyceném bodovaném kaprovi, a sice 15 minut po startu závodu. Teď, když je vše nachystané, spokojeně usínáme a těšíme se na zítřejší ráno.
Búúúm, fíííííí... . Kolem páté ráno nás budí brutální fičák, hřmění a písečná bouře. Ano, jsme na Šíravě! Vylézám ven z přístřešku, abych zkontroloval, jestli naše ležení nemá nějakou slabinu. Při pohledu na oblohu mě chytla opravdová panika. Nad námi lítaly blesky a nám se mezi přístřešky tyčila kovová konstrukce na altán. Už jsem neměl pocit radarové základny, ale pokusné stanice na lov blesků. Uprostřed pláže, kde nejbližší stromy byly od nás asi tak 100-150 metrů, jsem neměl pochyb, že některý z nich schytáme. Panika se pomalu měnila v hysterii a nebýt věčně klidného Velkovezíra, tak jsem se posral strachy. Jeho rodičovské stodvacetikilové obětí a slivovice mě pro danou chvíli úplně zklidnily.
Počasí se uklidňovalo a já taky. Blížil se čas zahájení závodu a já si po tom šoku začínal vzpomínat, že jsem přijel na kapry. Vtom přijíždějí rozhodčí s obavou o nás a naši výbavu. Obdivují naše okopy, oznamují nám odložení startu závodu a popisují škody napáchané u méně připravených týmů. Brzy jsem to pochopil. Koukáme na hladinu Šíravy, a tam plave několik člunů bez posádek. Pořadatelé je sbírají a začínají svážet majitelům.
Závod začal zhruba o hodinku později. Zahajujeme závod odhozem. Cejn, cejn, červenka a zase cejn. Kolem poledne začínáme vyvážet do blízkosti našich krmných míst.
Je druhý den dopoledne a my jsme stále bez kontaktu od kapra. Napravo od nás mají kolem 6-ti kaprů a nalevo 3. Ještě že máme tak velký prostor na břehu, protože nemusím chodit v kruhu jako tygr v kleci, spíš bych se popsal jako surikata na poli. Koukám napravo, koukám nalevo, koukám na Ludvu. No prostě nervičky. Chce to trošku klidu a změnu. Típu čtyřistadvacátou cigaretu, polykám veselý dým z domácí zahrádky a vyrážíme dostat nástrahy na jiné pozice. Pokládáme je do různých vzdáleností a zabíráme co nejširší pás našeho sektoru. Protože nechceme zlikvidovat naše tyčovky na krmných místech kvůli nastávajícím dnům, máme volně k dispozici jen jednu, a tak ji využívám na levé, nejvzdálenější nástraze. Okolo nástrah pohazuji boilí způsobem, jak já říkám „takové kuličkování“. Pomalu kroužíme na vodě a v prostoru asi 10x10 metrů rozhazuji ne víc než 20 kuliček. U nástrahy jich pohodíme ze pět a čekáme na další vývoj.
Už po dvou hodinách přichází první kapr a během 24 hodin přichází další úlovky. Naše pozice se rázem mění a my s každým připsaným kaprem pomýšlíme na jiné, lepší umístění.
Tento nádherný vzestup byl díky tomu, že úlovky přicházely ze všech udic. Od polovičky závodu občas stahujeme nástrahy na naše původně zakrmená místa, ale nic než jeden desetikilový amur odtud do konce závodu nepřijde. Pravidelné záběry nám přichází pouze z našeho „zakuličkovaného“ a označeného místa. Ostatní nástrahy mlčí. Dle mého názoru byl důvod ve špatném ukládání nástrah (pokaždé na jiné místo).
Dvě noci před koncem závodu pokládáme dvě z udic na krmná místa a doufáme v nájezd většího počtu kaprů, který by zásadně ovlivnil naše umístění v závodu. Jednu udici dáváme Juniorovi na odhoz. Z této udice nás do rána těžce ztrapňuje úlovky 11 kg, 6 kg a 3,6 kg, kterými zastínil naše tři vyvezené. Poslední noc jsme ještě připsali dva úlovky ze zadní bójky a syn jeden na odhoz.
Propadli jsme se na celkové 11. místo a ikdyž nejsem spokojen s tímto výsledkem z tohoto sektoru (1. místo v sektoru Lúčky – pozn. Majora), tak zkušeností nám tento závod dal víc, než minulé ročníky dohromady.
Chci poděkovat za celý náš tým organizátorům, a doufám, že i v příštím roce budeme mít tu čest se zúčastnit.
Radar
Redigoval a foto vložil: Major