Carp marathon Praha 2013

Je hodně závodů, na které se strašně těšíme. Na závod v centru Prahy jsem chtěl spíš ze zvědavosti, a tak jsem donutil jet aspoň Ludvu. Většinou už před závodem připravujeme strategii, jak povedeme krmení a podobně. Po zhodnocení předešlých ročníků a pravidel soutěže se již předem rozhodujeme, že krmit boilísem rozhodně nebudem.

Po příjezdu na místo nás čekaly příjemné zajímavosti jako je např. hod udicí na cíl nebo rozpoznávání druhů ryb. Tedy v hodu jsem neuspěl a Ludva se pro jistotu nezúčastnil (zbabělec) Pak jsme se odebrali k akváriu, kde jsme s hrdostí identifikovali dva kapry, hrouzka, cejna a sedm červenek. Po té, co nám oznámili, že jsme poznali kapra a cejna, musím říct, že holt jsem jenom mizernej kaprař.

Druhý den po losu a příjezdu na náš sektor nám ztuhly rysy. Před námi nebylo nic než klidně tekoucí řeka bez jakýchkoli nerovností a prohlubní. Nic, proč by mněl kapr na tomto místě setrvávat. Nejbližší týmy na tom byly stejně, a tak jsem věděl, že se nemáme nač vymlouvat.

Naše první uložení montáží putuje těsně kolem břehu a snažíme se využít celou délku sektoru. Po tom, co jsme všechny tyto montáže poutrhávali, bylo jasné, že po hraně řeky to nepůjde. Nové montáže jsme rozprostřeli do proudnice a uvažovali, jak vlastně budeme tento závod chytat. Domlouváme se, že budem chytat na co jsme zvyklí a čemu věříme, takže necháváme jednoduché montáže patnáct cenťáků dlouhé s háčky GURU 10 bez protihrotu.

Po několika hodinách nudy a druhé partii pokru, ve chvíli, kdy Ludva sázel své poslední pelety do hry, přichází kolega z jiného týmu a fotí nás. Pak nám oznámí, že je to do jeho osobní sbírky hovnochytů a v klidu zmizí. Tak pozor, "NULY" to ano, ale hovnochyti?!

Od této chvíle chodím pravidelně kopat hlínu, kterou spolu s řepkou a šrotem v pravidelných intervalech vnadíme. Nemilosrdně přehazujeme po hodinových intervalech peletku a doufáme, že mezi hovnochyty nezůstanem dlouho.

Probíhá druhý večer na pražské Vltavě, a my zjišťujeme, co to vše přináší. Maximální pomalou jízdou se před námi ploužila loď, na které probíhal rockový koncert. Loď odplula a Ludva taky - do své postele. Ještě jsem zaslechl, že ho může překvapit fakt už jen ten kapr.

Zrovna když se začínají ozývat z přístřešku podivné zvuky, přichází záběr. Zdolávám prvního bodovaného kapra a Ludva ješte nějakou chvíli přemýšlí, jestli se mu to jen nezdá.

Až do konce závodu pravidelně přehazujeme a krmíme. Naše krmení je spíš jen taková bahenní břečka se zrníčky řepky a konopného semínka. Ludva občas střelil pár zrníček bonduelky. Podařilo se nám ulovit nakonec čtyři bodované kapry, přes deset nebodovaných, ostroretku, jelce a několik cejnů.

Zbývá hodinka do konce závodu a my se snažíme ještě pořídit vzpomínky. Chystám montáž před objektivem mobilu a ještě ji z recese hážeme do vody. Je 13:30 a zoncna hajcuje jako prase.

"Pííííí ...", "Ludvo nesekej, toč to!!!" Skočil jsem mu na záda a držel, co mě síly stačily. Sekundy běžely, cívka se točila a mýmu parťákovi začalo docházet, že klidně rybu objětuji. Ludva natáčí a já zasekávám nádhernou rybu . Cítím, že na druhé straně visí ryba, která pomalým tempem pluje proti proudu. "Pink ..." a je v pr.... ! Ztratili jsme za závod tři kapry. Chtělo to větší háčky?

V rámci sektoru vítězíme a desáté místo ze sektoru, kde se celkově ulovilo sedm bodovaných kaprů, bereme jako maximální vítězství.

                                        Radar

P.S.: Ještě zajímavost: Ryby přicházely absolutně v nejrůznější dobu, ale vždy pospolu. Během čtyř hodin tři nebodovaní, jeden bodovaný kapr, k tomu pár cejnů a pak zase několik hodin bez píp.