Carp liga - Dešná

Přijíždíme k úžasné vodě na Dešné a s obavami, jestli zde nejsme naposled, se rozhlížím po hladině. Už při letmém pohledu se na mě z vody usmívalo několik desetikiláčů. Jen přemýšlím, kam tu obrovskou spoustu krásných ryb, v případě zániku zdejšího sportovního rybolovu, dají.

Navíc si nelze nevšimnout nevšedních přírůstků na této vodě. Pro srovnání: Za padesát hodin lovu v roce 2008 bylo uloveno 458 kg bodované ryby, v roce 2009 už to bylo 506 kg a v roce 2010 kolem 600 kg, ale to vše je minulost. Tentokrát kluci z týmu VASR za 48 hodin vytáhli něco přes 800 kg bodované ryby! Závody na Dešné jsou vždy pořádná makačka.

Ale abych se dostal konečně k tématu. Na závod jsme dojeli s předsevzetím, především zachytat trochu slušnější umístění. Jen hlavně úplně nevyhořet, protože mám takový pocit, že se vše bude rozhodovat až na posledním závodě, na kterém si dost možná někdo nechytne ani kapra.

Los k nám byl celkem příznivý a posadil nás na prostředek rybníka . Toto místo nám plně umožnovalo rozvíjet veškeré krmné kampaně. A to byl náš průšvih. Stále nedostatečné zkušenosti nám zavelely, hoď do vody co máš a hlavně hodně. Po začátku závodu jsme, jako obvykle, zkoušeli více nástrah a hledali tu, která zdejším kapříkům bude chutnat nejvíce. Průšvih byl, že kapr, nebo dva, přišli vždy na tu udici, na které jsme něco změnili, ale ta pak umřela. Náš zvyk používat na závodech boilí do průměru 16 mm, nedůvěra závodit s větší velikostí nástrahy a žravost zdejších cejnů, nám komplikovalo chytání. K tomu všemu proběhl u mně první večer, tak zvaně, psycho test: Jeden upadený kapr, další utekl s rozvázaným návazcem, dva kapříci příliš malí a na závěr utržená ryba. Je neuvěřitelné, že se tyto události mohou naskládat tak úžasně za sebe. V té chvíli se nad naším místem vznášel oblak kouře, neboť frekvence mého potahování cigaret prudce vzrostla. Pokusili jsme se s kluky o další změny, ale vše bylo absolutně zbytečné. Naše krize se neustále prohlubovala a nevěděli jsme, co už dál.

V tuto pro nás nepříznivou chvíli přišel ke mně Martínek a v klidu povídá: „Já vám věřím kluci, vy na to příjdete" a šel nám grilovat stehýnka. Musím říct, že si někdy připadám jako člen mistrovského týmu, o který je perfektně pečováno, aby se mohl soustředit na svůj výkon.

Snad neuvěřitelná chuť jídla, které nám Martin servíroval, nebo slivovička, kterou jsme zapíjeli narození Barborky, nás uvolnila a ryba se večer začala objevovat i na našich udicích. Velikost ryby však nebyla taková jako u obou sousedních týmů. Buďme však upřímní, hlavně aspoň nějaká byla. Po těžkých bojích a celkem slušnému večeru přišlo ráno, které nevěstilo nic dobrého. Ryby braly, ale ne nám. Problém s netrefováním správných nástrah se zvyšoval a nervozita opět rostla. Celý den stál za prd a my jenom sledovali, jak se nám Tulo vzdaluje a zbytek startovního pole přibližuje. Tajně jsme věřili na večer a zlepšení naší bilance.

                                                                                Radar

Večer přišel a my, posilněni kvalitní stravou z Martinovi domácí kuchyně, jsme všichni zasedli k poradě. Výsledek byl dán, a tak jsme se ho snažili držet. Marten s Radkem se snažili o zlepšení naší bilance a já, již notně unaven, je jen pozoroval. Upřímně musím přiznat, že mě to nějak uklidňovalo. Radkova přemýšlivost a Martenova houževnatost byla, je a bude tou největší smrtící zbraní oproti všem konkurenčním týmům. Ti dva to prostě nikdy nevzdají a já jsem rád, že jsou stejní jako já, což mě umožňuje se v klidu rozložit do křesla a odpočinout si.

Odpočinek se změnil ve spánek a ráno přišlo to, v co jsme pevně věřili. „Luďo, vstávej, Luďo, musíš nám jít pomoct", chvíli jsem si myslel, že se mi to jenom zdá. Vyskočil jsem a viděl kluky, jak to začínají rybám nandávat. Vzal jsem podběrák a pustil se do práce s novým elánem. Ryby jsem tahal na podložku jednu za druhou. Pak jsem se dal na zdolávání kaprů a podebírání přebral Marten a Radar se pustil do přípravy nástrah. Byl to nádherný kolotoč a já byl spokojený se skutečností, že ti dva mě opět nezklamali.

Když ke mě dorazila naprosto skvělá káva od Martina, bylo vše v pořádku a já věděl, že to dotáhneme do úspěšného konce. Škoda jen, že jsme tajemství záběru neodhalili dřív.

Novinka: Přejmenovali jsme Martina kameramana na Majora, aby se nám to lépe rozlišovalo.

Celkový výsledek byl pro nás uspokojivý, ale jsme si vědomi, že mohl být mnohem lepší. Každopádně: „Radare, Martene a Majore díky za skvělou chytačku a super víkend".

                                                                                Velký Vezír