Rybáček liga - Brodský
Příjezd na druhé kolo k rybníku Brodský byl pln optimizmu. Luďa navíc vytáhl pěkný flíček, no co to píšu? Pěknej byl tak možná na první kouknutí. Místo, kde jsme zdolávali kapřáky, byla jedna velká bažina. Protože nebylo nejteplejší období, chcalo téměř celý víkend, a my bez holínek, tak se stal pro nás tento víkend zkouškou odhodlání. Pamatuji si, že než jsme rozbalili přístřešky a nachystali se k lovu, tak jsem byl durch promočen a musel jsem do záložního oblečení. Druhé boty však po hodině lovu byly taky durch. Vzhledem k tomu, že začátek závodu nám vycházel, tak jsem to ani moc nevnímal.
Jenomže ouvej ouvej, nevím, proč vždycky musíme něco zprasit. Za výhru, kterou jsme měli v rybářství u Rybáčka, jsme si před závodem doplnili krabičky a nové krásné háčky a šňůrky, které jsme vůbec neměli vyzkoušené, jsme hned vrhli do boje.
Takže do sobotního rána se nám několik háčků narovnalo, do toho utrhlá šňůrka a aby toho nebylo málo, tak se mi rozvázal mnou špatně navázanej návazec. Samozřejmě pod tíhou kapra. Tři z těchto událostí se staly po sobě a ještě ke všemu záběrů bylo poskromnu. Byli jsme zejména s Ludvem zralý na nějakej sklidňovací prostředek. Holšmen nás svým klidem paradoxně pěkně točil, ale nasměroval nás na trpělivé převazování. Výbavu jsme sice uvedli do pořádku, jenomže záběrů bylo stále málo. Všimli jsme si, že naše strana rybníku je doslova mrtvá. Koryto se táhlo za naší půlí rybníka. Při pozorování protějších týmů bylo jasný, kde kapříci proplouvají. Rozhodli jsme se riskovat podání protestu od týmů naproti (Ešpi), a tak, abychom je nepřehazovali, vrhli jsme montáže pravděpodobně za polovici. Z těchto pozic opravdu začalo přicházet více záběrů. Z průběžných výsledků jsme zjistili, že jsme na osmém místě, ale po čtvrté místo byly výsledky velice těsné. V podvečer jsem zalehl k spánku. Byli jsme domluvení, že v jednu ráno mě vzbudí. Vždy když takhle usínám na závodech a vím, že jsou u udic Holšmen s Ludvem, tak doufám že mě budou budit v naprosté euforii a chlubit se úlovky.
"Vstávej, vychrápávals dost dlouho, teď jdem spát my." Jako vždy mě Luďa něžně budí. Zároveň se dozvídám, že nic nechytli a po rybníku je tma, takže ryby asi nejdou. Vytáhl jsem nohy ze spacáku a znechuceně šáhl po ponožkách. Byly tak mokrý, že se daly ždímat. Ani nevím proč jsem si je natáhl na nohy, jen vím, že jsem si říkal, co tu vlastně dělám.
Vtom jsem zaslechl v tu chvíli ty nejkrásnější slova od mé manželky: "Půjč si moje suchý boty". Ani na chvíli jsem neváhal. Slyšel jsem jak parťáci spokojeně oddychují a netušil, co podniknu, abych to rozjezdil. Tu vidím z dálky přicházet velké světlo, které se nepravidelně klimbá sem a tam. "Ahoj Ráďo!" V naprosto veselé náladě dorazil Martínek (kameraman). Můžu vám o něm říct, že kameru má devadesát procent času v ruce, ale tentokrát v ní svíral flašku třešňovice a byl přesvědčen, že by jsme ji měly dopít. Nejsu většinou proti, ale to musím vědět, že tu káru táhne někdo jinej a teď to stálo na mně. Nejenom, že je Martin skvělej kameraman, ale tak trochu nám dělá taky kuchaře. Pak vytáhl ve dvě ráno svůj famózní gulášek. Ten a Martinův optimizmus mě scela nakoply. Martin mě navedl na plán, jak si v takové noci bez záběrů udělat ze soupeřů naproti trošku prdel. Naprosto příhodně tam seděl i nováček soutěže tým VASR.
Rozjeli jsme hru s čelovkama. Po chvíli mě Martin osvítil a já naprázdno zamáchal podběrákem. Protože jsem tu hru chtěl hrát, ale pořádně, tak bylo potřeba i nahazovat, takže frekvence přehazování montáží naprosto vzrostla. Ještě pár zmačknutí fotoaparátu a už jsme se skvěle bavili, jak u většiny týmů na druhé straně ožívají čelovky. Díky tomuto fórku jsem ale nastartoval to podstatný, a tím byly kapři. To co jsem ze začátku jen předstíral, se stalo skutečností. Sotva jsem pustil jednoho, tak už řvala další udice. Vím, že častější přehazování na závodech je cesta k úspěchu, ale do té chvíle to moc platný nebylo. Taky Holšmen to pěkně odskákal. Myslel, že si zdřímne. Sotva mě podebral kapra, rychle si umyl nohy a už se sápal do spacáku. Nakonec to vzdal a radši se mnou zůstal u udic.
Někde jsem četl, že záleží i na tom, jak se lovec cítí a v jaký je pohodě. Prý při té špatné člověk něco vylučuje, co ryby cítí a neberou. Nevím, do jaké míry na tom něco je, ale je fakt, že po gulášku, suchých botech a Martinově skvělé náladě jsem zapoměl na nutnost chytit kapra a ono to přišlo samo. Od té chvíle až dokonce závodu chodily záběry celkem pravidelně. Bohužel to stačilo jen na osmé místo. Výsledek mohl být mnohem lepší, vyvarovat se chyb, které jsme udělali. Na druhou stranu jsme na naší straně rybníku skončili druzí, a tak vím, že nebýt náhozů, které možná nebyly úplně v našem sektoru, tak bylo mnohem hůř.
Radar