Popůvky liga - 2.kolo
Při losování tohoto kola jsem ještě řešil pracovní záležitosti někde u Prahy, když se mi rozezněl telefon a Luďa mi oznamoval, že na nás zbyl jeden ze dvou top fleků. Tak jsem už počítal s umístěním na bedně. Zároveň po cestě z Prahy mi probíhalo hlavou, že nevyužít toto místo, tak si trhneme ostudu.
Při dojezdu k rybníku už kluci nahazovali, a protože jsem ještě hlavou byl v práci, tak jsem se vrhl na stavbu přístřešků a pomalu se seznamoval s tím, co kluci rozjeli. Měnily se různé nástrahy a vypadalo to, že nejlíp bude fungovat plovoučka. Začínali jsme dostávat víc záběrů než naši sousedé (Nikl team), náš přítel kameraman i s kamerou měl co natáčet, a tak nebyl důvod neoplývat optimizmem.
Jenomže, uklidnění hned na začátku pro takový nuly jako jsme my, jinak řečeno pro ne tak zkušený team, je velice nebezpečný. Pomaličku přestanete plnit důležité detaily a až zjistíte, že vás ostatní dochytávají, tak už může být pozdě.
Takže do večera jsme si užívali slušnou produkci ryb, ale pak přišel večer a najednou jako by v té tmavé noci nedokázali kapříci najít cestu k našim dobrotám. Během noci se nám nepodařilo ulovit mírového kapra. Ráno se sice kapříci začali ozývat, ale to už nás Niklíci začínali přechytávat. Pokusili jsme se tento vývoj změnit a využít naše okrajové místo. Napravo vedle nás se rozprostírala mělčina, na které jsou zdejší ryby zvyklé se skrývat. Náš sektor však má omezení v podobě kůlů tyčících se nad hladinu, a to napříč celým rybníkem.
Dvě udice jsme zanechali rovně hozené a dvě natočili směrem do trdliště a nahazovali pár metrů od břehu na hranu sektoru. Začalo nám sice přicházet slušně záběrů, ale počet vytažených ryb nebyl vůbec dobrý. Jistě moc dobře znáte, když chytnete kapra pár metrů od břehu, a to nemusí být žádný obr, že po kontaktu s háčkem si pár metrů vlasce prostě vezme. Když si k tomu představíte ty kůly, tak je problém na světě. Zkoušel jsem i myšlenku, že rybu nechám volně projet za tyto překážky a později unaveného kapra vymanévruji zpět. Ne, nevyšlo to. Naopak, začínal jsem mít pocit, že pod vodou se odehrávají taky závody, který kapr udělá na kůlu víc zářezů. Myslím, že tam měli víc zářezů než já na pivním lístku. Aby toho nebylo málo, tak se jeden kapr urval tak nešťastně, že zůstal na kůlu, v dvoumetrovém oblouku poplašeně kroužil a ne a ne se vyprostit. Čas běžel a já nervózně přešlapoval na břehu. Konečně se uvolnil a já bláhově doufal, že budeme moct pokračovat v honbě za dalším kaprem. Již po několikáté u nás stál rozhodčí. Na to již Luďa začal reagovat velice podrážděně a já měl co dělat, abych ho uklidnil. Samozřejmě bylo na půl dne po závodech. Když si k Ludvovu vzteku připočtu své tvrzení "Na top fleku není potřeba krmit", s čímž Luďa zásadně nesouhlasil, bylo jeho rozladění totální.
I přesto jsme se prali s nepříjemnou situací jak se dalo a z lovu u kůlů jsme neslevili. Přišla druhá noc a službu si vzal Luďa. Tvrdil, že je to jeho chvíle a hlavně ho nebudou pořád srá.. rozhodčí s vytahováním prutů. Jak jsem se ráno dozvěděl, tak se mýlil. Večer začal Luďa testovat nové místo pod stromem, z kterého celou noc chodily záběry, bohužel, jen od malých kaprů. Mezitím, aby se nenudil, chodil i rozhodčí a nechal ho vytahovat pruty. Když přišel potřetí, tak Luďa rezignoval a sdělil mu, aby si vytáhl prut který chce, že on si ho pak přehodí. V tu chvíli pochopil i rozhodčí, že hledá podvodníky na špatné adrese a přestal s kontrolami.
Ráno mi Luďa předal informace o nočních úspěších a já to začal přetavovat v mírové kapry. Pod strom jsem zakrmil naší hliněnkou a kapři začali krásně brát. Zde jsem začal chápat, že krmit bylo asi zapotřebí. Přiznat jsem to však nemohl, jelikož by mě Luďa sežral.
Blížil se konec závodu a já byl rád, že ryby jsme začali zase chytat. Vědom si své chyby, která nás mohla stát, a možná stála, lepší umístění, jsem byl rád, že tento flek jsme nakonec přetavili v bednu. Luďa byl ze závodu značně rozladěn, ale jak sám přiznal, byl za tu bednu taky rád a především z toho důvodu, jaké jsme museli překonat potíže. Abych mu trochu zvedl sebevědomí, tak jsem mu přiznal, že nekrmit byla chyba. No, a to, že jsem to přiznal, byla druhá. Od té doby to mám pokaždé na talíři, ale s humorem.
Radar