Rybáček liga - Dešná
Na první závod Rybáčka 2010 jsme se sice velice těšili, ale jako vítězové minulého ročníku, jsem cítil zodpovědnost úplně nevyhořet. Startovní listina byla mnohem nabitější, takže skončit letos na bedně by byl úspěch. Rozhodně jsme přijeli dobře vybaveni.
Kvalitní slivovička, vlastní boilie, nové signalizátory a vlastního kameramana.
(P.S.: Promiň, Martine, už jsi náš.:))
Po losování pozic jsme nebyli zklamaní. Náš kemp jsme rozbalili asi padesát metrů od pozice, na které jsme excelovali na podzim. Už při rozbalování do mně Ludva nepříjemně ryl a já mu to vracel po svém, naštěstí máme třetího a ten vše s nadhledem rovnal.
Start! Kostky jsou vrženy: "Ať boilie se láme a udice praskají!" Pardon, trochu jsem se nechal unést. Na začátku jsme byli tak nervozní, že jsme nebyli schopni se soustředit na všechny drobnosti, co jsme si přes zimu naplánovali, natož si v klidu vychutnat souboj s rybami.
Jediné štěstí je, že naše hliněnky, jak říkáme našim koulím, opět fungovaly skvěle, a tak jsme se hlavně díky nim drželi. Přišel první večer, a tak, jak se nám to osvědčilo v minulosti, tak i tento večer jsem měl rozklíčovat styl a nástrahu na večer, mezi tím co Ludva si zdřímne a druhej večer bude zjištěné informace co nejlíp zužitkovávat. Celou noc jsme s Martinem trpělivě přehazovali montáže, ale bohužel jsme byli málo kreativní. Takže za noc, ikdyž jsme nic nenaspali, jsme dokázali přesvědčit akorát cejna. Můžete si být jistí, že jakmile se začínalo rozednívat, dostával jsem takovou hrůzu, co všechno si budu muset vyslechnout od Ludě, že jsem začal ukecávat okolní ptactvo, ať ještě chvíli ty své zobáčky drží pěkně sevřené. Jenže oni né! Prý že sou malý páni, to že jitřenka je tu šéf. Na kolena jsem před jitřenkou neklekl, zato před Ludvem jsem musel, aby mě vůbec ještě pustil k vonglím.
Luďa se s čerstvýma silama pustil do přehazování a dalších experimentů. V neklidu jsem aspoň udělal snídaňku a přemýšlel, jak změnit dosavadní průběh. Pekelný nápad, který v mé hlavičce uzrál, nebyl zrovna nic moc, ale v danou chvíli mě přišel jako jediný. Obejít rybník a zašmírovat, co kdo na co. Ono se řekne kouknout na konkurenci, ale nikdo vám jen tak nic neprozradí a ani vás nemusí pustit do sektoru. Vymyslel jsem lest, jež sem věděl, že mě bude stát mnoho sil, ale co bych pro tým neudělal. Vyrazil jsem na průzkum a má slova u každého týmu zněla stejně: "Kontrola lahvovin", nebo něco podobného. Věřte, že po pár týmech jsem naprosto znenápadněl, jen jsem začínal mít obavy, jestli dané informace po cestě nezapomenu. Po mém návratu jsem upadl do zamyšlené polohy a vstřebával vše dobré.
V podvečer jsem zjistil, že Ludva trpělivě bojoval a i přes spoustu cejnů se podařilo pár kaprů zdolat. Chopil jsem se iniciativy a zřejmě bych musel Ludě poslouchat až do konce závodu, že má dopolední špionáž se mu nezdála ideálně provedená, ale v tu chvíli se začalo dít to, co nejen na závodech miluji. Píííííí. Neutichající kolotoč záběrů, přitom okolní týmy zůstávaly téměř bez záběru. Jen jedinej problémeček byl, že při té spoustě drobných změn jsme nevěděli, co stojí za úspěchem. Každopádně jsme se neodvážili to nijak měnit.
K ránu dokonce přišli čtyři kapři po sobě nad deset kil. Věděli jsme, že na tři týmy, který šlapaly celé závody, to stačit nemůže ani náhodou, ale čtvrté místo na úvodních závodech nám naprosto, i vzhledem k vývoji, stačilo. Jeden z důležitých důvodů úspěchu bylo Martinovo nasazení pletených šňůr, Ludvova trpělivá práce a pravděpodobně nasazení našeho nového produktu na obalovačku (smrdutá ostružina ), jehož použití jsme začali používat v sobotu v podvečer. Vím, že je spousta komerčních výrobků, ale věřte, nic nepotěší víc, než úspěch na vlastní výrobu.
Radar