Carp liga - Dubník

Dovolil bych si zavzpomínat na naši první účast na rybářských závodech pořádaných občanským sdružením Carp Club ČR. Účast na závodech nám vyjednal náš ideový vůdce Luďa. S vědomím, že už přeci nějaké zkušenosti s lovem kaprů máme, jsme se rozhodli si zasoutěžit i s profíky, z jejichž středu se profilují účastníci, kteří reprezentují Českou republiku na každoročním  mezinárodním klání v lovu kaprů WCC (World Carp Classic).

První závod v serii se konal ve dnech  24. - 26. 9. 2010  na vodní nádrži Dubník I, nedaleko slovenských Piešťan, v krásné přírodě na pomezí Bílých a Malých Karpat.

Na rybník jsme dorazili den předem, ale až v pozdních nočních hodinách, takže na obhlídku revíru nebylo ani pomyšlení. Rozbalili jsme proto svá terénní lože a uložili se ke spánku. Těch pár hodin do úsvitu bylo chladných a vlhkých, takže s prvními paprsky rozbřesku jsme již pobíhali kolem vody a monitorovali lokalitu.

Po absolvování všech náležitostí a ceremonií (uvítání, prezence závodníků, seznámení s pravidly lovu v daném místě, losování, atd.) jsme se přesunuli na naši pozici. Vyfasovali jsme flek na hloubce, v první třetině rybníka, asi 300 m od hráze. Před námi na odhoz surfovou udicí jsme měli malý ostrov, ten byl ovšem již v lovném sektoru našich sousedů.

Po zakrmení a posouzení dna, jsme s úderem 11. hodiny nahodili všechny 4 udice, ...no, a… děj se vůle boží… .

První den jsme se bavili přikrmováním a přehazováním udic, s nevalným úspěchem a ulovením několika malých cejnů a dvou nebodovaných kapříků. Bedlivě jsme sledovali i počínání ostatních kolegů z jiných týmů. Ti měli v těch lepších případech podobný výsledek lovu jako my. Marně jsme si lámali hlavu s informací, kterou jsme obdrželi od organizátorů před zahájením závodu, totiž že je zde větší množství, ale menších kaprů.

Na celou záhadu jsme přišli až asi v půlce rybářského klání, kdy se dal Radar do družného hovoru s místním rybářem, který se zájmem sledoval naše počínání jako skupiny. Po vyslechnutí jeho slov: "No, na jar tuna bola velká voda, no aj meter išlo cez hraz…", jsme byli doma. Nakonec celkové skóre po skončení závodu toho bylo jasným důkazem. Ale to předbíhám.

S nově nabytou informací jsme naložili po svém. Rozdělala se láhev, zapálilo cigárko a začalo se vzpomínat na veselé historky ze života. Čas nám pěkně ubíhal. Když byla zábava v plném proudu, rozječel se pípák na Radarově udici, hned nám bylo jasné, že to není „padák“ od cejna, ale že se konečně spletl kapr. Po záseku, ještě stále rozjařený Radar zbledl, že by se v něm krve nedořezal. Věděl totiž, že má na udici možná jediného kapra, co žije v tomhle rybníce, že není malej, a že ho nesmí zku....., vlastně ztratit. Rybu zdolával opatrně, na bledém čele se mu leskly krůpěje studeného potu. Všichni jsme ho s napětím sledovali. Po několika minutách byl šupináč v podběráku a my si mohli všichni oddechnout. Na váze nám to pak hodilo pěkných 6 kg. Ve škále zkoušených nástrah zabodovalo opět naše ferero.

Sobotní podvečer nám s vědomím, že máme jako jedni z mála bodovaný úlovek, pěkně ubíhal. Se setměním ovšem přišel pořádný slejvák, žertovali jsme, zda nepůjde voda znova přes hráz, jako na jar. Ten večer šel Radar spát, Luďa byl se mnou v přístřešku "ve střehu“ a podřimoval. Já číhal u vchodu, sedě na malé rybářské stoličce. Asi 3 krát jsem vybíhal do toho slejváku zaseknout cejna. Stále jsem ovšem nepřestal věřit, že přijde ještě bodovaná ryba. A sv. Peter se ten večer opravdu ustrnul. Byly asi 3 hod. ráno, když se pípák rozječel pěknou jízdou. Vyletěl jsem do slejváku, doběhl k prutu a zasekl…, surfofka se mi od toho výpadu ohnula v rukách a já věděl, že tohle cejn nebude. "Je tam?“ ozvalo se z přístřešku, kde podřimoval Luďa. "Je tam“, odvětil jsem. Za chvíli už přibíhá Luďa s nachystaným podběrákem a dychtivě šajní čelovkou na hladinu. Po chvíli zdolávání, ryba jela téměř bez odporu ke břehu, je ryba před Luďou. Jak šplouchl podběrák o hladinu a rybu osvítí kužel světla, fííí… a další tvrdý výpad…"a je v prdeli"…dí trochu rozmrzele Luďa. Naštěstí byla brzda dobře nastavena a pokus o únik ryby bez úhony utlumila. Za nedlouho byl v podběráku asi  4,5 kg amur jako naše druhá bodovaná ryba.

Do rána, ba dokonce, do konce závodu, nám již nic kromě několika malých cejnků v deštivé neděli nepřišlo. I tak jsme se 2 bodovanými rybami skončili z 16-ti zúčastněných týmů na pěkném 5. místě. Rybu ulovilo za celý víkend pouze 6 týmů.

Musím podotknout, že závod proběhl ve stylu "fair play" a následně i odjezd z rozbahněného terénu od vody probíhal ve stejném duchu, kdy si všichni vzájemně pomáhali dostat zapadnutá vozidla, tak aby měla pevnou půdu pod koly, a všichni se tak mohli rozjet se spoustou zážitků z víkendového klání, ke svým domovům.

                                                                                Marten