Rybáček liga - 5.kolo - Dešná

Závěrečné kolo tohoto ročníku se vracíme na vodu, kde to pro nás vše začalo, a tím nemyslím jen tento ročník, ale hlavně to šílenství zvané závody. Vůbec by mě nenapadlo, jakým způsobem nás to pohltí. Původní důvod, vyzkoušet konkurenceschopnost vlastního boilí, je zapomenut. Nevím, jestli je to tím, že se nám celkem začalo dařit, nebo tím, kolik věcí se dá na závodech přiučit , ale co vím určitě,  co mě osobně motivovalo nejvíc, je elita v Carp lize. Pohled na výsledky za pár ročníků hovoří jasně, není to jen o fleku.

Ale k závodům. Stojíme před losem fleků a uvědomujeme si větší nervozitu než obvykle.

Zatím nepochopitelně ligu vedeme, ale rozdíly jsou minimální a není vůbec jistý, že nakonec budeme na bedně. S napětím sledujeme, kdo vytáhne podle nás nejlepší místo naproti u rákosů. Hrůza, zrovna kluci z B.S.Baitsu, kteří nám nejvíc šlapou na paty. My usedáme na výběžek uprostřed revíru a jak později zjistíme, rovněž velice produktivní místo.

Přitáhli jsme ssebou karavan, který z nás rozhodně kapraře v očích konkurence neudělá. "Tak teď jen trochu zacouvat a máme karavánek za prdelkou". Zařadil jsem, sešlápnul plyn a nic. "Cožé", že by moje Navarka neutlačila blbej karavan? Zahejbal jsem všemi páčkami a čudlíky, kterými ji výrobce obdařil a znovu se pokusil umístit karavánek. Bahno a tráva lítaly kolem a já po úrputném boji zvítězil. Samozřejmě, byla to moje první jízda s boudou vůbec. Jak jsem na to dostal papíry nebudu komentovat, ale už aspoň vím, že když chcu couvat, je dobrý u karavanu odblokovat brzdy.

Nahazujem a jak to bývá na Dešné zvykem, dlouho bez záběru nejsme. Končí první den závodu a my začínáme poprvé hodnotit situaci. Co se děje na druhé straně sice netušíme, ale víme, že sousedé ……….pravidelně bodují, a to bez vnazení. My sice máme silné momenty, ale ve chvíli, kdy raketou dovnazujeme, jsme už přes hodinu mrtví, a co víc, při tom mlácení to sousedům jde ještě líp. Rozhodnutí je jasný, během dovnazení musí nástrahy jinam. Před rozedněním rozjíždíme tuto variantu. Po pár hodinách se naše bilance se sousedy mění v náš prospěch. Chytáme ryby bez větších časových prodlev a vždy návrat na krmné místo je okořeněn několika dubly. Postupem času bereme sousedům pravidelné úlovky a stahujeme rybu na krmné místo.

Zjišťujeme, že bojujeme o špici, samozřejmě s týmem B.S Baits. Přichází druhý večer. Jak to tak bývá, naše oči chcá nechcá, ve chvílích bez záběru, se natáčí směrem k soupeři, který nás nejvíc zajímá. Jelikož naši přátelé z B.S. jsou velcí vtipálci, a možná proto, že nás pozorovali stejně pozorně, no a taky protože znají Ludvika, v nich uzrál plán, jak se trochu pobavit.
Přivázali čelovku jejich cvičenému psovi a posílali ho směrem k váze. K tomu, v klidu popíjejíc grog, občas zmáčkli svůj fotoaparát a dílo bylo dokonáno. "Radare dělej něco!", hulákal na mě Ludva . Chvíle brblání a už běháme kolem prutů a experimentujeme. Můžete si být jistí, že jen zhasnuly naše čelovky, tak na druhé straně sprintovala čelovka k váze. Šmejdi!

Souhrou náhod jsme dostali kontakt na človíčka, který, tak jako my rádi lovíme ryby, tak on loví pěkné záběry kamerou. Domluveni jsme byli po telefonu. Počítal jsem, že přijede, natočí pár záběrů a pofrčí .Ten blázen tu kameru nepustil z ruky a furt nás točil. Z jedné strany, z druhé strany, zepředu, zespodu a prej:"Nehejbej se a řekni hodnocení do kamery". Hrůza, ten blázen tam natočil asi 8 hodin materiálu, aby to pak sestříhal. Navíc je to fajn človíček, takže osude:"Díky!".

Druhej večer udeřily mrazy, a to dost podstatný. Snad prý kolem -8°C. Věřte, přístřešky postavený byly, ale na hrdinu jsem si rozhodně nehrál, a tak jak to šlo, šup do karavánku. Taky jsme přišli kvůli té kose o nějakou tu rybu. Na flaizrech mně zamrzly ty kolečka co přenášejí pohyb. Zdálo se mně při přehazování divný, že je olovo zaražené na konci olověnky, ale v té kose jsem nad tím moc nebádal. Stáli jsme opodál s Martinem, když Martin cosi zaslechl. "Máš záběr!" Zírám nechápavě jak zasekává mou udici. "Co mu jeblo?", pomyslel jsem si. Rozsvítil jsem čelovku a při pohledu na ohlý prut mě bylo jasný že tu něco nehraje. Konec nahřívání v karavánku, pěkně ve střehu až do rána.

Smiřovali jsme se s druhým místem a doufali, aby aspoň TO bylo realitou. V neděli jsme se začínali přibližovat 500 kg, což vypadalo na nový rekord rybníku, ale kalilo nám radost, že jej netrhnem sami.

Přichází konečný moment a závěrečné balení .

Jak zhodnotit tyto závody a celou ligu? SUPER !!! Vyhráli jsme s 50-ti kg náskokem s váhou 506 kg. Stali jsme se vítězi celého ročníku a navíc nám toto kolo zdokumentoval skvělej kameraman. Co víc si mohly takový nuly, jako jsme my, přát!

                                                                                Radar