Druhý závod Rybáček ligy - Brodský

Byl to náš třetí závod a i když naše sebedůvěra byla velká, tak musím přiznat, že jsme detaily, jako vázání háčku a taktiky krmení, neměli vůbec promyšlené. Jen se zamyslete, máte vždy stoprocentně ostrý háček? Správnou délku návazce? Správnou vzdálenost boilie od háčku? Přizpůsobili jste změně velikosti boilie taky háček?

Minimálně tohle byly důvody, proč jsme nedopadli na těchto závodech líp, ale abych nepředbíhal.
Dorazili jsme na závod o den dřív, abych byl přesnej, chtěli jsme dorazit, ale naše navigace nás přivedla k rybníku až kolem půlnoci. Mrzelo mě, že jedeme tak pozdě, přišel jsem o posezení a "lehké" popíjení s ostatními závodními týmy.

Přijíždíme po polňačce, a to, že je tu voda, vidíme jen na naší milované navigaci. Hltavě koukám kolem a už vidím odrážející se lesk hladiny. Po pár metrech dál zastavujeme, vypínám motor a je to tu ... . V nádherném tichu a tmě jsme poslouchali vyhazující se kapry a už kalkuluji, kde by to bylo ideální a kde se ryby nejvíce ukazují. "Ale není tu moc velké ticho?" Můj kolega Luďa mě uklidňuje, že uvidíme ráno při rozednění, kdy jsme se rozhodli zkušeným okem mapovat vodu. Zároveň najdeme místo losování. Sklopili jsme sedačky a pokoušeli se trochu prospat.

4:30 hod. - Vstávat! Je potřeba obhlédnout vodu. "Sakra, to je ale nádhera!“ Není to trochu velký? No, asi budeme jen z jedné strany, ale kde jsou ostatní týmy? Ano, přesně tak, byli jsme u jiného rybníku! Nenávidím tu techniku, která nás sem zavedla a myslím, že to moc dobře ví. Podruhé cesta na závod a podruhé jsme jinde. "Luďo,  tohle se nikdo nesmí dozvědět!". Vyděšeni jsme sedli do auta, naštěstí se po deseti minutách ocitáme u správné vody. Hlouček přístřešků a žádná nahozená udice, stoupající opar a vůně slivovice. Jo, tady se dlouho probíraly taktiky!

Prošli jsme si vodu a co se nám líbilo, byla strana, kde to šlo do mělčiny a okolí bylo uzavřené rákosem. Hlavně se tam ryby ukazovaly nejvíc. Ještě přímo před hospodou byl pohyb na hladině, ale tato místa, jak jsem se později dozvěděl, neděsila jenom mě. Kdo by chtěl sedět před hospodou celej víkend? Na travnaté pláži, kam se chodí lidi opalovat a každej chytrej z hospody vám přijde říct, co děláte špatně.
Přiblížila se doba losování, a ať chceme nebo ne, los je důležitá součást rybářských závodů.
A hned po losování přemýšlíte, jaké máte šance na úspěch. Za  náš tým losuje Luďa. Důvod je jednoduchý - nemohl bych ho při špatném losu celej víkend poslouchat.

Když Luďa vytáhl číslo a sálem zaznělo "sedm", zkontroloval jsem pohledem mapku a hned začal infarktového Luďu uklidňovat. "Aspoň si dáme pivko a nemusíme vařit konzervy." Popravdě řečeno, uklidňoval  jsem se tím hlavně já. Asi jsme ty závody předem odepsali.

13:00 hod.- nához. Za pár minut přichází  záběr, pár otočení kličkou a je fuč. Znovu záběr a další ryba, kterou na váhu nedostaneme. První kapr je venku, má skoro 8 kg. Vychutnáváme si úspěch a neuvědomujeme si, že nejlepší čas, kdy kapříkům chutná, nám utíká. Po pár hodinách lovu začínáme hodnotit situaci, přisuzujeme úspěch našemu boilie a prožíváme naše malé vítězství. Vedle nás sedící kluci chytající pod barvami Max carpu nedostávali ten počet záběrů co my. Ale při hodnocení vytažených a ztracených ryb jsme téměř na 50%, no hrůza! Něco měníme a doufáme, že se procento úspěšnosti zvedne. Chytáme pouze na jedno boilie 16 mm a přikrmujeme boiliem, jak nám to zrovna přijde vhodné. Poprvé se nám u udic noří do vody místní obecenstvo a já musím uklidňovat kolegu báchorkami, jak jsou tu kapři na koupající se zvyklí, a že je to pro nás jen dobře. Už už se Luďa sápal a bral do rukou ruzné předměty, kterými by vysvětlil koupajícím se, že se v tomto krásném počasí vlastně nechtějí koupat, ale naštěstí zřejmě četl stejný časopis jako já, kde autor popisoval, jak si na pláži mezi koupajícími se, skvěle zachytal. A opravdu, jeden ze záběrů přichází ve chvíli, kdy mám starší dámu v koupací čepici přímo nad svými montážemi. Po záseku jsme se pokusili o komunikaci s touto dámou, ale pochopili jsme rychle, že teď je důležité, abych počítal s tím, že mám před sebou jakousi přírodní překážku a musím si s touto situací nějak poradit. Chvilku jsem se vážně zapotil, ne že bych měl strach o rybu, ale přece jen vlasec mám pevný a i když jsme se rozhodli na těchto závodech z důvodu velice čisté vody nepoužít pletenku, tak zamotané dámě by mohlo jít i tak o život.

Přes noc nemáme tolik záběrů, a tak nám brnkají na nervy pípáky, které zní od Maxíků. Přichází ráno a začíná kolotoč záběrů a spousty ztracených ryb. I přes ztracené kapry chytáme já i kolega 11-ti kg kapry, v tom všem si ani neuvědomujeme, jak asi teď hrajeme na nervíčky ostatním. Přichází večer a naše záběry upadají a začíná se projevovat únava. Čtyři naspané hodiny za poslední dva večery a přes den ostré slunce, které nám spálilo nohy a obličeje. Trochu zapomínáme, že jsme na závodech a uleháme do spacáčků, vlastně i podceňujeme soupeře a spoléháme se, že nám přes noc moc neutečou. Domlouváme se (při pohledu na dosavadní listinu úlovků), že ráno to zase rozjedeme.

Natočil jsem ještě budík, abych v noci zkontroloval a přehodil  udice. Když uléháme, přichází záběr. "Výborně", tak si říkám, že nás občas vzbudí píp. Chyba. Spinkáme jak jezulátka a ani můj budík mě v noci nedonutil vstát. Je pátá ráno a můj parťák mě něžně posílá přehodit všechny udice: "Ku..., vstávej, dělej něco!" Po přehození dělám snídani a přichází první záběr.

Píšeme druhou rybu a sousedi vypadají, že spí . Vypadá to, že náš plán bude fungovat a vyspat se bylo to nej, co jsme mohli udělat. V 7:15 hod. další připsaná ryba. Následují ztracené ryby a čekání, do toho se dozvídáme, že sousedi opravdu v noci zachytali, a že se jim vážně dařilo.
Doba, kdy jsme nebodovali, se zvětšuje a naše plány se hroutí. Přichází poledne a my víme, že toto byly v minulých dnech naše silné okamžiky. Kde jsou ti koupající se? Přichází záběr, druhý - "upadl!" Přichází další záběr. Sousedi kroutí hlavami a my snižujeme jejich náskok. Ke konci závodu už z nikoho nevyrazíte slůvko, jak to je a kdo vlastně je na tom líp. 15:00 hod. - je tu konec.

Balíme. Jsme zvědaví, jak jsme dopadli. Je tu vyhlášení, dozvídáme se, že největší ulovený kapr je náš jedenáctikiláč a obsazujeme třetí místo. Jsem zklamán.

 
Mé hodnocení s odstupem času je jasné. Zůstali jsme 18kg za prvním. Vím, že jsme jednoduše své vítězství prospali a procento ztracených ryb radši ani uvádět nebudu. Flek na pláži byl prostě top, ale naše zkušenosti za moc nestály. Věděli jsme, že musíme něco udělat s tím počtem ztracených záběrů, ale až dokonce závodu se nám chybu nedařilo odstranit. Později, po dlouhém hledání, jsme odhalili chybu v sestavě celkové. Nechali jsme si sestavit udice, které byly velice pružné. K tomu pružný vlasec a háček bez protihrotu. Stačilo vyměnit vlasec a úspěšnost náhle vzrostla.
 

                                                                                Radar