Zimní maraton 2011

Vážený čtenáři, tento článek je pouze recese a směřuje zejména k lidem, kteří nás dobře znají a přátelům, kteří nás znají od základky. K těm, kteří pamatují dobu, kdy můj přítel Ludva si mě spolu s ostatními zvolili za velitele party. 

Protože je letošní zima mírná a dalo se stále chodit k vodě, tak i my s Ludvem jsme tu a tam zašli provětrat náš vercajk (Ludva aspoň ten rybářskej) . Ale abych to vzal pěkně od začátku.

V každém závodním karptýmu bývá vždy jedna osoba výraznější. Zejména psychicky. Svou rozvážností a střízlivým rozumem podrží tým, ikdyž se mu zrovna moc nedaří. Je to „Velitel“. Takovou roli jsem již od útlého dětství v naší partě zastával já. Takže vůbec nechápu, jak mohla mého pomocníka Ludvu napadnout hloupá myšlenka o uspořádání závodu mezi námi dvěma o další velitelství v našem týmu. No, možná snad proto, že jsem mu za dobu trvání naší společné závodní kariéry dovolil vytáhnout o pár kapříků víc, možná chce víc prostoru na našich videozáznamech. Nebo snad proto, že mu doma „velí“ manželka a přál by si případným úspěchem v tomto nerovném boji nabrat odvahu k tomu, aby se zbavil žehlícího prkna? Možná.

Protože si ale uvědomoval, že by těžko mohl přechytat ve dvou závodech lídra svého týmu, použil primitivní fintu. Koncem listopadu mě vytáhl k soukromému rybníku kousek od jeho bydliště a zatím co se já oddával vychutnávání krásné přírodní scenérie, jemu se čirou náhodou podařilo ulovit dva malé, špatně živené snad karasy, nebo co. V tu chvíli mi oznámil, že je to závod, a že když prohraji i druhé kolo, přebere mé zodpovědné místo v týmu. S úsměvem jsem jeho výzvu přijal.

Druhé kolo jsme si určili na den před Silvestrem na svazové vodě. Protože Ludvova sebedůvěra je větší než kvality rybářské a s oblibou doma uvádí své šestileté dceři počty svých poražených soupeřů, rozhodl, že přibereme do druhého závodu i mého otce. Dlouho jsem zvažoval, jestli mám nechat Ludvu vyhrát. Ale má zodpovědnost k další budoucnosti našeho týmu mi nedovolila takto hazardovat.

Při mém příjezdu na místo konání druhého kola našeho soukromého klání o „Velitele party“, šmíroval už Ludva okolo rybníka a snažil si vybrat zajímavější místo pro lov. Již tady se ukazovalo, že mu nemohu přenechat svou velitelskou funkci. Koukal jsem, jak zmateně pobíhal po části rybníku, kde byl led. Nic zvláštního jsem nevymýšlel – kukuřička, peletka, trocha dipu a partiklu. Na druhou stranu Ludva si s velkým nasazením chystal každý detail. O to víc jsem si uvědomoval, jak můj přítel bude zdrcen, pokud neuspjeje, když jsem viděl, s jakou snahou navázal nanovlákno 0,2 mm na 14-ky háčky. Po té, co vytáhl plavačkářskou směs a začal tam cosi přesívat, tak mně ho bylo trošku i líto. Naše návnady a nástrahy byly dle pravidel carp ligy, což znamená bez použití nejrůznějších červíčků a jiné živé havěti, tak velmi se nabízejících pro lov v tuto roční dobu. Můj otec měl povoleno ctít své háčky velikosti 4 a krmítkářská pravidla.

Proběhla asi hodinka lovu a já měl na kontě jednoho Abramise brama. Snažil jsem se udržovat jen lehké vedení, abych svému nadšenému příteli nevzal všechno nadšení. Po té, co jsem ulovil druhého nádherného, krásně stavěného a těžko chytatelného Abramise, i můj táta ulovil nějakého toho cejna, a to byl konec iluzí Ludvíkových.

LUDVO, máme před sebou další rybářskou sezónu. Když budeš pozorným žákem, tak třeba toho dědu za rok porazíš!

Výsledková tabulka:

S nejmenším počtem trestných bodů vítězí Radar.

                                                                                Radar