Dovolená na Piláku

Moje tradiční dovolená je právě tady - Pilák, Sázava 19. Je to revír o který se místní svaz velice dobře stará. Není zde problém za dopoledne chytit třeba patnáct kapříků. Samozřejmě většinou podmíru. A tak jsem rád, že něco jako boilís existuje, protože chvilku to zábava je, ale všeho moc škodí.

Splácám do tohoto článku tři ročníky dovolené. Když jsem zde lovil na boilí poprvé, tak by ani nebylo pořádně očem psát. Chytl jsem pouze jednoho kapra těsně nad 70 cm, a protože to byl pro mne velký svátek, uložil jsem ho do člunu a jel se sním pochlubit do kempu.

Kapra jsem samozřejmě hýčkal, jak jen jsem to v té době dovedl nejlépe. Dorazil jsem k molu a čekal, než rodinka dorazí s foťákem. Vtom akce jak z akčního filmu a už se k molu řítí dva poručíci. Zřejmě dostali echo od nějakého místňáka, co mě viděl, jak po ulovení spíchám do kempu. V tu chvíli už mě nefotila jen rodinka, ale půl kempu, protože se každej samozřejmě doběhl podívat, koho to ti policisté zatýkají. Kluci v čapkách ale rychle vychladli a spokojeně přihlíželi, jak jim vracím šupinatýho miláčka zpátky do vody.

Na tomto revíru je propojení RS a Městské policie obzvlášť viditelné. Také RS je zde velice pečlivá. Obzvlášť, když vaše MO není místní. Zvláštní kapitolou jsou zde dědoušci na pionýrech. Někdy jsem měl pocit, že je ještě válka, a když nedovezou domů rybu, tak umřou hlady.

V létě 2009 jsem už přijel vybaven kvalitním krmením od B.S.Baits.

Dva dny před lovem jsem pouze prohazoval kuličkama a trochou řepky, věnoval se rodině a čekal na své dny. Stěhoval jsem se na svůj prokrmený flek někdy v poledne, protože ráno či večer byla většina míst u vody vytížená. Paráda, kapříci byli při chuti. Většina kapříků sice do 60-ti cm, ale eliminoval jsem místní žebráky, pokořil nějaké sedmdesátníky a doufal v trofej. Nakonec i má Janička pokořila 70 cm, a tak, Piláku, dík.

V minulé sezóně jsem měl pouze čtyřy dny, kdy jsem se mihnul na Piláku. Takže mé zakrmení pouze den před lovem, jsem nevěděl, jestli přinese úspěch. Jenže už od rána foukal celkem silný vítr na místa, kde jsem předešlý den zakrmil. Měl jsem takový zvláštní pocit, co nepřichází každej den. Prostě jsem tušil, že bez záběru nebudu. Na lov jsem se vydal ze svým výborným kamarádem. Říkáme mu celej život Horňajs, vlastně i jeho žena mu tak říká, a tak to nebudu měnit. Rozbalovali jsme věci a já vzpomínal na to, jak loni při takovémto dni nám to šlo. Ještě jsem musel Horňajsovi pomoct nachystat montáže a ofouknout prach z udic, který za ten rok na nich měl, a už svištěly naše boilí, tentokrát vlastní výroby, do vody. Já stražil pouze jedno boilí 16 mm bez zvláštních úprav a Horňajs naše nadipované Ferero s punčochou a v ní nadrcené boilí.

Na záběr jsme čekali tak maximálně patnáct minut. Připadal jsem si jak na soukromáku, a to musím říct, že ne na každým bych chytal tak pěknej průměr ryb. V podvečer přijíždí Horňajsovi nějakej kamarád a pozoruje, jak nám to jde. V tom dostávám nádherný záběr a on se zeptal, jestli by si jednoho mohl zdolat. Po nádherném boji je z vody krásný desetikiláč a já cítím trochu lítost, ale zároveň velkou spokojenost. Je to největší kapr, kterýho jsem zde dostal na své udice.

Tak, Piláku, snad zase za rok.                                                                    

                                                                                Radar