Mivardi cup 2013 - Dešná

Tak konečně jsme se dočkali rybaření a hlavně závodu, který se konal na jednom z nejlépe zarybněných rybníků v republice, na Dešné.

Tento závod jsme vybrali úmyslně, a to hned z několika důvodů:

1. rybník zajišťuje skoro 100% jistotu záběru a pro rybáře po zimě je to konečně možnost si osahat svoji výbavu
2. vyzkoušet si nové, přes zimu připravované novinky
3. na chvíli vypadnout  z baráku k vodě.

Před vlastním závodem jsme se s Radkem však dohodli, že budeme závod absolvovat spíše v pohodovém tempu. Chtěli jsme si především tyto závody užít. Zachytat si, vidět pár záběrů a pobavit se s pár přáteli, jak z řad rybářů, tak z řad rozhodčích.

Pro nás vše začalo již několik dní před vlastním závodem. Vše jsme si chtěli předem důkladně přichystat, abychom jsme si mohli, jak jsem již dříve uvedl, závody užít.  A musím potvrdit, že jak část rybářská, tak část proviantní a dokumentační, byly připraveny dokonale. A když jsme k tomu připočítali i náš luxusní karavan, nebylo nic, co by mohlo naše první závody pokazit. Tedy pokud ovšem nevylosujeme lovné místo, kam není možno s karavanem k vodě přijet.

V úterý vyrážíme. Všichni jsme natěšeni a není se čemu divit, vždyť budeme po zimě poprvé na rybách a hned na celých šest dnů. Po příjezdu na Dešnou stavíme karavan před nejhezčí a největší molo na vodě. Ráďa mi nezapomene řici: „Doufám, že to tady vytáhneš, abychom se nemuseli stěhovat“. Přichází večer u piva a guláše, provoněný atmosférou rybářského závodu. Škoda jen, že počasí se moc nevydařilo a je zima. Nám to však nevadí. Pro zbytek večera si sedáme do karavanu a mastíme karty.

Přichází ráno a s ním spojené losování. Nervozita stoupá a Ráďa mě začíná neustále upozorňovat na číslo, které mám vylosovat, čímž mě pěkně sere. Sám losovat nechce, ale kecat, to mu jde. Přicházím na řadu a Ráďa mi uděluje poslední instrukce a zároveň mi pluje na ruku,  prý pro štěstí. Zalovím a vytahuji místo před naším karavanem. Máme všichni radost, protože místo stěhování, které čekalo všechny teamy, my chystáme oběd, relaxujeme a jelikož jsme féroví kluci, tak všechny teamy při stěhování povzbuzujeme. Za pár hodin začíná vlastní závod. Jsme už nedočkaví, abychom nahodili. Konečně závod začal a jdeme  na to.

Snažíme se založit krmné místo a pořád ho udržovat krmením. To se ale časem ukazuje jako špatný záměr. Po dvou dnech měníme taktiku. Přecházíme na naše neoblíbené, ale vždy velice účinné surfy. Pomocí nich dostáváme nástrahy mnohem dále. Tento tah byl, jak se ukázalo, správný, na záběr se dlouho nečekalo a ryba která zabrala, měla vždy okolo 10kg.

Tuto taktiku jsme udržovali až do konce závodu. Mezitím jsme jednu udicí neustále udržovali v původním krmném místě. Ta sice přinesla dva krásné kapry, ale bohužel oba se zamotali do našeho prutu pouze cizím utrženým silonem, který i s olovem vláčeli za sebou. Po vytažení obou kaprů jsme zjistili, že ne všichni závodníci hrají fér. Z kaprů tekla řepka, ikdyž nebyla povolená, háčky byly s protihrotem a ještě na helikoptéře.

Na koci závodu jsme ale byli spokojeni. Chytili jsme největšího kapra závodu a celkově skončili na 5. místě.

                                        Luďa