Rybářské závody Asuán
Tyto závody bych nazval zlomovými pro naši rybářskou závodní kariéru. Celkově jsme sice nedopadli nejlépe, ale výkon byl neuvěřitelně dobrý, vzhledem k daným podmínkám.
Po příjezdu na místo jsme přesně věděli, co máme chytat, znali jsme všechna top místa a hlavně jsme tam strávili celý víkend před tím.
Závod pro nás začal velice optimisticky, jelikož jsme vylosovali nejlepší flek na rybníku. Na ten jsme se okamžitě přesunuli a ouvej, někdo natáhl přes celý rybník lano, což znemožňovalo chytání v nejlepší oblasti tohoto fleku. Avšak ani toto zjištění nás neodradilo a pustili jsme se do příprav.
Přišlo zahájení a hned po náhozu jsem očekával záběry, ale nic nechodilo.
Ráďa okamžitě přehazoval a snažil se umístnit montáže co nejlépe. Hned první dobře usazená montáž přináší okamžitý záběr, upřímně řečeno jsem si myslel, že náhod skončil v rákosu. Bohužel první ryba hned upadla. Bylo jich za celý závod pouze 7, a to byl pro nás naprosto fenomenální výsledek. Další záběry jsme začali ale už proměňovat v bodíky a vypadalo to dobře.
Bohužel přišla další rána, a to prudká změna počasí. Ryba z mělčiny vytáhla na hloubku a náš team byl doslova v prdeli. Začalo to, co osobně moc na rybách nemusím, a hlavně když venku prší, ne to je slabé slovo, chčíje, a to je improvizace. Znovu zapracovaly pro štěstí naše motory Radek, které celou ligu fungovaly skvěle a z příchodem Holšmena se změnily v turbomotory a začaly dělat kapry. Závod to byl poměrně složitý a my věděli, že bude rozhodovat každá ryba.
Po prvním dni jsem byl rád, že jsme tam všichni tři a Dejna (Radkova manželka a moje dlouholetá kamarádka, s kterou se neustále popichujeme), díky níž jsme měli pořad co jíst a hlavně dostatek tolik potřebné teplé kávy. Jídla mohlo být dle Holšmena i víc, jelikož nám třikrát denně přes pruty proběhlo asi tisíc kačen na jídlo.
Druhý den se podobal dni předchozímu a já byl z toho na prášky. Všechno mokrý, ryb málo a vyhlídka na dobrý umístění v nedohlednu. No na druhou stranu kafe bylo dobrý, jídlo taky a Holšmen měl jako vždy dobrou náladu. Z Rádi taky vyzařoval jakýsi klid, a tak jsem se snažil si vychutnat tu chvíli s nimi a rybami.
K závěru dne se ještě rozfoukalo a samozřejmě na druhou stranu, než jsme potřebovali. Nazval bych to takovou tečkou za špatnými zprávami. Posléze dorazila Dejna a informovala nás o přicházející změně počasí, a to k lepšímu.
Ráno jsme se probudili do krásného dne. Sluníčko svítilo a to nás naplňovalo optimismem. Ryby na sebe taky nenechaly dlouho čekat, a tak jsme se do nich pustili, abychom spravili, co se ještě spravit dalo.
A byl tu konec závodu . Posledního kapra na udici má Holšmen, bere ho z vody chlapským stylem, musím přiznat, že moc času na něho neměl, ale i přesto to musím napsat. U břehu začal kapr jezdit a dělat rodeo. Jak jsem to uviděl říkám Holšmenovi "povol", odpověd "počkej", na to Ráďa "povol", odpověď "počkej, počkej", na to já s Ráďou "povol“, odpověď "počkej, počkej, počkej", no a pak už nebylo co říkat. Ryba byla ta tam. Od té doby vždy, když jsme na rybách a řešíme rybu na prutu, tak to s Ráďou nezapomeneme Holšmenovi připomenout. On to vezme se svým typickým úsměvem a všichni se pobavíme.
Závody dopadly ne moc slavně, asi 6., ale pro nás byly zlomové, věděli jsme, co chceme a jak na to.
S odstupem času ale musím přiznat, že k dokonalosti tomu chybělo ještě moc a moc.
Luďa