Rybáček liga - 3.kolo - Popůvky
Tento závod byl třetím v pořadí, spadající do Rybáček ligy. Jelikož tuto lokalitu máme tak zvaně za barákem, nehrozilo jako v minulosti, že zabloudíme k jiné vodě.
I přesto jsme k rybníku pro jistotu vyrazili o den dřív. Naši přátelé z teamu B.S.Baits nás samozřejmě přivítali potleskem a slovy chvály a nezapomněli hned povyprávět celé hospodě o tom, jak jsme hodinu před prvními závody na Dešné, bloudili o desítky kilometrů jinde, a to na Deštné. No teď je to jasný, když o nás bude někdo mluvit, tak začne slovy "ti, co mají problém s orientací". Teorii jsme nepodcenili, a proto jsme v hospůdce ještě po půlnoci něco důležitého rozebírali, bohužel již ráno jsem si nemohl vzpomenout, k jaké taktice jsme dospěli.
Po ránu jsme začali s drobnými úpravami na návazcích, a taky, protože jsem hlavička koumavá, jsem začal svého parťáka poučovat, že tu nejsou vázky, a tudíž je potřeba zjemnit sestavu. Vytáhl jsem cívky, kde jsem měl vlasec 0.20mm a dal patřičně svému parťákovy Ludvovi svou genialitu najevo.
Rybník v Popůvkách, si myslíme, že známe, a tak jsme věděli, která místa by se nám líbila vylosovat. To, že to bude závod plný překvapení a zvratů, jsme neměli tušení. Samozřejmě, že jsme po dvou závodech věděli, jak kdo na tom je, a tak jsme u losu sledovali i místa, která si vylosovaly teamy, kterým se v soutěži nejvíc daří.
Naše vylosované místo bylo uprostřed rybníka, opět hned u hospody. Celkem jsme byli spokojeni, než jsme koukli do vody. Naše místo bylo ve vodě celé do třech metrů zarostlé rákosem, který se tyčil pár centimetrů nad hladinu. Věděli jsme, že jestliže chceme úspěšně zdolávat rybu, tak budeme muset pro každou do vody.
Týmy, které nás nejvíc zajímaly, si vylosovaly velice dobrá krajní místa u hráze. Před závodem nastalo běžné rozbalování přístřešků a dalších nezbytných věcí, u kterých jsme předpokládali, že by na ně už později nebyl čas. Naše stojany jsme umístili až do vody pod břeh. Jednak jsme chtěli vlasce dostat co nejníže, aby ryba přišla co nejmíň do kontaktu s vlascem, za druhé, při silném větru přenášející se chvění po vlasci k nástraze může rybu vyplašit, ale hlavně ty stojany mezi těmi rákosy vypadaly fakt moc hezky. Přišel výstřel a první nához. Rybník byl mohutně prostřílen olovy od všech závodníků, ještě pár krmných granátů a pár čestných salv kobrou, aby ryby věděly, s kým mají tu čest. Nikoho nechci napadat, my si samozřejmě taky přihodíme a dokonce někdy víc, než ostatní. Jen je mi jasný, že po tomto úvodu bude chvíli trvat, než něco příjde.
Čekání na rybu bylo příliš dlouhé, taktika s kterou jsme přišli se nám rozpadala a na tu, kterou jsme vymysleli předchozí večer, si ne a ne vzpomenout. Již běžela dvanáctá hodina závodu a na našem úlovkovém listě nebyla čárka.
Jízda! Můj pípák se rozezněl tím nejkrásnějším zvukem a nemínil přestat. Zásek, chvíle napětí. Pomalu se naviják rozeznívá a já vím, že to není žádnej usmrkánek. Pár otočení kličkou a ryba opět mění směr, bere si vlasec.To je jasný, když s vámi takhle bojuje na velkou vzdálenost, co teprve u břehu. Pink….. Stojím po kolenokoulí ve vodě a prožívám obrovskou psychickou bolest, v tom tichu se mě opatrně Luďa zeptá: "Jak je to s tím zjemňováním?" Naše psychika začínala pěkně pracovat. Luďa mě nenechal ani dobrečet a už mě nutí přemýšlet, co uděláme dál. Bylo jasný, že naše super boilie muže přinést krásného kapra, ale na závody to dnes nefunguje. Rozhodnutí je jednoznačné, domů to mám pár kiláčků a v garáži se válí spoustu zbytků boilie a pelet, co jsme kdy nakoupili na různé nezdařené experimenty. Byl jsem do hodinky zpátky. Koukali jsme na všechny ty nejrůznější kuličky a žádnej z nás se neodvážil něco z toho použít.
Byla třetí hodina ranní a my jsme se ještě rozhodli důvěřovat našemu nejověřenějšímu boilie. Přeházeli jsme naše montáže do jiných vzdáleností a čekali dál. Po šesté raní už moje nervíčky vřely, ulehl jsem do bivaku a rezignovaně jsem nechával zavírat unavené oči.
"Okamžitě vylez a něco vymysli!" Luďa stál u mé postýlky a zřejmě to byl jeho poslední pokus mě vyburcovat k zoufalým činům. Lehnul vedle a začal usínat. Tohle byl pro mě ten největší impuls, něco udělat. Začal jsem udici po udici předělávat, kombinoval jsem i ty věci, kterým absolutně nevěřím.
V krátké chvíli přichází záběr a já zdolávám kapříka, který nemá potřebnou míru, aby byl bodován. Rychle vzpomínám kde byla nahozena a co na ní bylo. Po náhozu do patnácti minut opět záběr a zase stejná udice. První naše zapsaná ryba je v čase za pět sedm. Kopu do Ludě a oznamuji mu, že fakt jsem něco vymyslel, a ať mně jde pomoct rychle předělat ostatní udice. To, co se potom začalo dít, jsem možná kdysi zažil akorát na chovňáku. Co se divím, vždyť soukromáky jimy jsou. Začal takovej kolotoč záběrů, že jsme nebyli schopni mít nahozeny čtyři udice. V tom jako záchrana z nebe přijela naše týmová trojka Martin i se svou 11-ti letou dcerou. Ikdyž dojel spíš na čučku, tak během chvíle jeho ryfle byly dole a už ve vodě zasekává svýho prvního kapříka. V poledne se lámala polovina závodu a při pohledu na průběžné výsledky to už nebylo tak zlé, někde kolem 6.místa. 
Do večera jsme byli na druhém místě. Martin odjel a s přicházejícím večerem záběry upadaly. Noc nám přinesla tři připsané kapříky a ráno jsme doufali v podobnou euforii. Ne že by občas kapr nezabral, ale ta šou z předešlého dne to nebyla. Pár úlovků jsme během dne připsali a už se blížilo posledních čtyřicet minut do závěru. Tušili jsme, že to na bednu není.
Už jsme pokukovali, co začneme balit, a proto naše pozornost klesla. Třicet minut před závěrem přichází náš největší kapr těchto závodů - 76 cm a ještě stihneme přijít o dva kapry, než udeří konečná. Ikdyž poslední půlhodinka v padesátihodinovce vypadá nepodstatně, stála nás v celkovém bodování bod a ten nás může na závěr ligy hodně mrzet.
Závodit se teprve učíme a tady jsme zjistili, že se chytá do poslední minuty.
Radar