Chvojnice

Blížil se konec prázdnin a já si uvědomoval, že mé plány opět nevyjdou. Před sezónou sním o tom, kolik konečně podniknu výprav a kam. Pak jsou to nejrůznější důvody, nejčastěji práce a je tu zima.

Věděl jsem, že nemám jinou možnost než se pokusit o víkendového kapra. Aby to aspoň trošku mělo význam, tak jsem věděl, že potřebuju ukecat svou báječnou a zřejmě jedinečnou ženu, aby během týdne zajela na tento revír a aspoň dvakrát mi zavnadila.

Vnadit jsem začal týden před. V neděli navečír jsme zajeli na daný revír a já ukázal své ženě (Janě) místo zakrmování. No, přiznám se, že když jsem jí ten večer učil házet kobrou, tak to vypadalo, že nejspíš budu muset chytat pod břehem.

Pak se ovšem naštvala při pohledu na můj smutný pohled, nadala mě, ať jí nepoučuji. Prý že si sama s tou trubkou poradí. A opravdu, sice se na to nedalo koukat, ale to jediné o co mi šlo, dostat boilí pouze do jednoho prostoru, se podařilo. Doma jsem nachystal dva asi kilové kyblíčky s boilím a doufal, že se opravdu odhodlá a v úterý a středu mi zajede nakrmit.

Když se mi ozvala Jáňa v úterý a začala slovy: "Tak jsem ti byla krmit...", cítil jsem pocit štěstí, ale ten vydržel, jen než řekla druhou větu: "...a nějakej rybář tam na mě hulákal, co tam hážu". Musel jsem ji uklidnit, abych ji tam ještě jednou dostal, než se vrátím z montáže. Svůj úkol splnila i druhý den a já věděl, že se jí musím nějak odměnit. Co jsem jí mohl jedině slíbit bylo, že ode mne bude mít celý víkend klid.

Vrátil jsem se ve čtvrtek večer, nabalil hned vše potřebné a po poděkování manželce a pár hodinách spánku vyrazil k vodě.
U vody jsem stál kolem třetí a s napětím se rozhlížel tmou, jestli mé místečko není obsazené. U rybníka nebylo živáčka. Začal jsem z auta nosit veškerou komfortní kaprařskou výbavu a poslouchal, jak se příroda probouzí do nového dne. Ještě jsem ani nenahodil a už mi kazí náladu první incident. Z druhé strany rybníku, v tom nádherným řevu probouzejících se ptáků, na mě kdosi huláká: "Tady je snad zákaz stanování!" Neodpovídal jsem, protože vím, že by to jen vedlo k dalšímu pořvávání a já dojel si užívat rybolov.

Nastražil jsem boilí od svých přátel z B.S.Baits. Oliheň a na druhou ryba, ananas. Hodiny ubíhaly a já si začal říkat, že to bude zase ten prosezený víkend s jedním promarněným záběrem. Když mě kolem poledního navštívila Janička, tak jsem byl rád, že aspoň něco pozitivního. Kolem 16. hod. mně volal můj parťák Luďa. Vlastně ani nejde o to, kdo mě volal. Nevím, jestli to taky znáte, ale když vám ryba ani neťukne a vy víte, že vám někdo volá, aby se vás zeptal, jak to jde, tak nemám nejmenší chuť ten mobil zvednout. Ten, kdo se ptá, nemůže nikdy pochopit ten nádhernej klid a to vnitřní napětí, který si u vody sám užívám.

Píííííííííííííp, náádherný první záběr a po krátkém boji 50-ti cm kapřík. Píííííí, netrvalo dlouho a další kapřík byl na břehu. Kapříci jako mávnutím proutku začali brát a já si užíval úlovků do 60-ti cm. Kolem půl dvanácté jsem dostal krásný záběr. Kapr měřil 70 cm, ale byla to forma kapra ne příliš atraktivní, vypadal spíš jako amur. Po puštění kapra zpět do vody jsem povytahoval nástrahy z vody a ulehl k spánku.

Druhý den jsem vstával tak, aby mé nástrahy dopadaly na hladinu přesně v povolený čas. Nicméně mohl jsem kliďánko spat až do oběda, protože další úlovek přišel až spolu se všema návštěvníkama, co se za mnou v sobotu vydali.

A můžu říct, že jsem si to parádně užíval. Na rybníku už sedělo spoustu krvelačnejch krmítkářů a já jim před očima pouštěl řízky zpátky do vody. Ani můj otec (krmítkář) už to psychicky nezvládl a donesl mě jednu ze svých hůlek, ať prý mu tam taky tu jednu kulu napíchnu. Netrvalo dlouho a můj táta zdolal prvního boilísového kapříka. Měl kolem 55-ti cm, nadšen a pod vidinou většího s velice těžkým srdcem tohoto kapříka pustil. Hned jsem ho pochválil a přijal mezi nás boilísáře. Na to jsem dostal rychlou odpověď: "No příštího beru!“ Po pár hodinách začali všichni odjíždět s prázdnýmy vezírky domů a stejně tak i můj taťulda. V sobotu těsně před půlnocí jsem tento výlet okořenil devítikilovým lyscem. V neděli ještě přišlo pár úlovků, a tak jsem odjížděl naprosto spokojený. Uvidíme příště, třeba i přes žravost krmítkářů tu nějaký mazák čeká.


                                                                 Radar